Kůže je přírodní materiál, se kterým se setkal nejspíš každý z nás. Používá se při výrobě bot, opasků, peněženek, ale také brašen, kabelek, bund a řady dalších produktů. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak dlouho kůži lidstvo používá, anebo jak se postupem času měnily postupy při jejím zpracování?

Za kůží až do pravěku

Využití kůže je staré jako lidstvo samo. Vždyť už v časech, kdy se tu proháněli mamuti a další prehistorická zvířata, lovci využívali z ulovené zvěře každý kousek, a to včetně kůže. Kožešina sloužila jako oděv, který chránil pračlověka před zimou a pomáhal mu chladná období přežít. Jaké byly první pokusy o zpracování kůže? Značně primitivní, spočívaly v tom, že pračlověk kožešinu přežvýkal, aby se změkčila. Není divu, že bez jakéhokoli opracování takové kůže začaly brzy hnít a v teplém počasí také tvrdnout, praskat až se na konec zlomily.

Aby byla kůže i po čase měkká a dala se využívat i v teplejším obdobím, kdy bylo na kožešinu příliš horko, vymyslela se lepší technika zpracování. A tak vzniklo činění, s ním se zrodilo koželužství a také první usně. Useň je název pro zpracovanou kůži, která je zbavená srsti. A jaký byl nový postup? Kůže se zbavila chlupů, vystavila působení kouře, promazala tukem (ten byl nejprve tvořen z kaše ze zvířecích mozků), aby změkla, a nakonec se vysušila.

Od pravěku, přes středověk až do současnosti

V pravěku tedy bylo zpracování kůže běžnou činností. S příchodem starověku se to však změnilo, protože vznikla řada nových textilních technik, a tak se z koželužství stalo specializované řemeslo.

Ve středověku byly kožešiny a výrobky z kůže podstatnou součástí oděvů u panovníků i prostého lidu.

Na konci 17. století se z kůže vyráběla řada výrobků – měšce, pouzdra, opasky i oděvy. Kůže se postupně stávala symbolem kvality a luxusu. V 19. století produkce výrobků z kůže roste, a to díky nové metodě zpracování. Při té se využívá chromitá sůl, která významně zkracuje délku činění z měsíců na pár dnů.

Na počátku 20. století se stal hlavním zdrojem kůží trh na speciálních kožešinových farmách. Ten snížil cenu kožešin a výrobků z kůže natolik, že se oděvy a produkty z kůže staly dostupné téměř pro všechny. Došlo také k rozvoji oboru a kožešiny a výrobky z kůže se začaly barvit a bylo na ně možné tisknout různé vzory a podobně. Postupně začalo řemeslo ve své ryzí formě zanikat, protože výrobu produktů z kůže a kožešin začali ve velkém řešit obchodní řetězce a manufaktury v Asijských zemích.

Dobrou zprávou je, že na přelomu 19. a 20. století zákazníci opět začali výrobky z kůže poptávat a projevili zájem o kvalitní zboží vyrobené na míru, které jim mohli nabídnout právě řemeslníci – koženáři. A tak i dnes můžeme narazit na kvalitní menší i rodinné firmy, které se na kvalitní výrobky z kůže zaměřují.